Desatero při práci s rodinou s VD

Co dělat

1. Poskytovat podporu a empatii

Rodiče dětí s vývojovou dysfázií často zažívají obavy a stres. Projevte porozumění a podporu. Ujistěte je, že včasné rozpoznání problému může dítěti výrazně pomoci.

„Jsem tu proto, abych vám i vašemu dítěti pomohl najít to nejlepší řešení. Společně můžeme podniknout kroky, které usnadní jeho rozvoj.“

2. Přistupovat k dítěti individuálně

Každé dítě je jiné a přístup by měl být šitý na míru jeho potřebám. Ujistěte rodiče, že diagnóza vývojové dysfázie neznamená, že dítě musí splňovat všechny příznaky či mít stejné obtíže jako jiné děti s touto diagnózou.

„Každé dítě se rozvíjí jinak a zaměříme se na jeho konkrétní silné stránky a potřeby.“

3. Navázat spolupráci s rodiči a odborníky

Doporučte vhodné odborníky, jako jsou logopedi, psychologové, a terapeuti. Udržujte kontakt s těmito odborníky a rodiči, abyste zajistili koordinaci péče.

„Doporučím vám skvělého logopeda, který se specializuje na vývojovou dysfázii, a budeme spolu pravidelně komunikovat o pokrocích.“

4. Podporovat včasnou intervenci

Rodiče by měli být motivováni, aby neotáleli s vyhledáním odborné pomoci. Včasná intervence může výrazně zlepšit prognózu dítěte.

„Včasné zásahy mají opravdu velký vliv. Čím dříve začneme, tím lépe můžeme podpořit vývoj řeči a komunikace.“

5. Vysvětlit další kroky a plán péče

Dejte rodičům jasný plán toho, co mohou očekávat, a vysvětlete, jaké další kroky budou následovat, včetně pravidelných kontrol a spolupráce s odborníky.

„Plán péče bude zahrnovat pravidelnou spolupráci s logopedem a dalšími odborníky. Rád s vámi budu v průběhu konzultovat výsledky.“

Co nedělat

1. Neobviňovat rodiče

Vyvarujte se výroků, které by mohly naznačovat, že je problém způsoben nedostatkem péče či výchovy, jako „měli byste se mu víc věnovat“ nebo „nevychované dítě“. Takové komentáře mohou být zraňující.

„Každé dítě se učí jinak a dysfázie nesouvisí s tím, kolik času mu věnujete.“

2. Nepodceňovat obtíže dítěte

I když některé děti mohou mít méně výrazné příznaky, neignorujte možné signály problémů. Vždy je lepší situaci vyšetřit důkladněji, než ji bagatelizovat.

„Děti s vývojovými problémy mohou vypadat, že se vyvíjejí normálně, ale je dobré sledovat, jaký je dlouhodobý vývoj řeči.“

3. Nevytvářet falešné naděje nebo přílišné obavy

Je důležité být realistický, ani nepodceňovat problém, ani rodiče nevyděsit. Poskytněte vyvážené a jasné informace o tom, co diagnóza znamená a jak může vypadat léčba a vývoj.

„Některé děti s dysfázií dosáhnou významných pokroků, když dostanou správnou podporu. Proces ale vyžaduje čas a trpělivost.“

4. Nevzdávat se po prvním neúspěchu

Léčba vývojové dysfázie je dlouhodobý proces, který může vyžadovat různé přístupy. Pokud něco nefunguje, neznamená to, že není naděje. Vždy se lze pokusit o jiné metody.

„Někdy to může chvíli trvat, než najdeme správný přístup. Budeme zkoušet různé techniky, dokud nenajdeme to, co bude nejlépe fungovat.“

5. Nedělat diagnózu bez dostatečných informací

Vyvarujte se rychlých závěrů na základě krátkého pozorování. Diagnóza vývojové dysfázie by měla být postavena na důkladném vyšetření a konzultaci s odborníky. Diagnostik je v tomto případě klinický psycholog nebo klinický logoped.

„Abychom měli jistotu, je důležité dítě podrobněji vyšetřit a spolupracovat s dalšími odborníky.“

Čemu se v každém případě vyvarovat

„Kluci jsou pomalejší než holky ve vývoji řeči.“

Tento zastaralý názor může vést k tomu, že se vývojové problémy u chlapců přehlížejí. Každé dítě se vyvíjí individuálně, a proto by měli být všichni sledováni stejně pečlivě, bez ohledu na pohlaví.

Realita: Děti mají individuální vývojové tempo bez ohledu na pohlaví, a je důležité sledovat pokrok každého dítěte bez zbytečných předsudků.

„Měli byste mu/ji víc číst.“

I když je čtení důležité pro rozvoj jazyka, není automatickým řešením problému s vývojovou dysfázií. Takové tvrzení může vytvářet dojem, že rodiče zanedbávají výchovu, což není férové ani užitečné.

Realita: Čtení může být součástí celkové podpory dítěte, ale není zázračným lékem na řečové obtíže. Dítě s vývojovou dysfázií potřebuje speciální přístup.

„Méně televize a tabletu, to bude problém.“

Přesněji řečeno, problém není pouze v používání digitálních zařízení, ale spíše v kvalitě interakce s dítětem. Digitální média mohou někdy být i užitečným nástrojem, pokud jsou správně využita.

Realita: Digitální zařízení nejsou příčinou dysfázie. Záleží spíše na rovnováze a na tom, jak rodiče komunikují a tráví čas se svým dítětem.

„Kdyby jste na něho/ni více mluvili, už by dávno mluvil/a.“

Tento komentář předpokládá, že problém spočívá pouze v nedostatku komunikace, což není pravda.

Realita: Vývojová dysfázie je neurologický problém, nikoli důsledek toho, že rodiče nemluví dostatečně se svým dítětem.

„Rodiče jsou příliš benevolentní, nenastavili hranice.“

Tento závěr může být velmi zraňující. Děti s dysfázií mohou mít problémy s porozuměním a komunikací, což může ovlivnit jejich chování. Nemusí to však znamenat, že mají špatnou výchovu nebo chybí disciplína.

Realita: Problémy v komunikaci mohou vyvolávat frustraci a chování, které může vypadat jako nedostatek disciplíny, ale jedná se o reakci na obtíže s řečí, ne o rodičovské selhání.

„To se s věkem spraví, dejte tomu čas.“

Toto zlehčování problému může vést k tomu, že rodiče budou otálet s vyhledáním odborné pomoci. Dysfázie se nespraví sama od sebe a včasná intervence je zásadní.

Realita: Čekání často situaci nezlepší, naopak včasná pomoc od odborníků může výrazně podpořit vývoj dítěte.

„To je normální, některé děti začínají mluvit později.“

I když je pravda, že některé děti začínají mluvit později, je důležité neignorovat vývojové odchylky. Přehnaná pasivita může vést k opožděné diagnóze a pozdnímu zahájení terapie.

Realita: Jakýkoli zjevný vývojový problém by měl být posouzen odborníkem, místo aby byl zlehčován.

„On/ona je jen líný/á mluvit.“

Tento komentář může být pro rodiče i dítě velmi zraňující. Dítě s dysfázií nemá problémy kvůli lenosti, ale kvůli neurologickým obtížím s řečí.

Realita: Dysfázie je komplexní porucha, která nemá nic společného s leností.

„To přejde, až půjde do školky/školy.“

Školka nebo škola automaticky nevyřeší problémy s řečí. Naopak, dítě může ve školním prostředí narazit na ještě větší obtíže, pokud se problémy s řečí nebudou řešit včas.

Realita: Včasná logopedická a jiná odborná pomoc před nástupem do školky nebo školy je klíčová pro podporu dítěte.

„Nemá smysl to řešit, když ještě tak málo mluví.“

Tento přístup ignoruje potřebu včasného zásahu. Pokud dítě projevuje známky dysfázie, je lepší jednat dříve než čekat, až bude problém ještě výraznější.

Realita: I malé řečové obtíže mohou být signálem většího problému a je důležité je řešit co nejdříve.

Správný přístup zahrnuje empatii, trpělivost a profesionální podporu na základě individuálních potřeb dítěte.

Dysfázka